Karel Vlasák: Příběh trenéra.

Je to tady. Po půlroce rozmýšlení, plánování a příprav jsme na startovní čáře nového sportovního projektu KV sports. Věřím, že na těchto webových stránkách najdete stručné a přehledné informace o tom, kdo jsme, co nabízíme a jakým způsobem pracujeme. Jelikož ale docela rád píšu, rozhodl jsem se v rámci tohoto článku ještě vlastními slovy odhalit zejména svou minulost a přítomnost. Pojďme na to! ⬇️⬇️

Tento článek píšu já, Karel Vlasák, zakladatel projektu. Jak vidíte, s originalitou názvu společnosti jsem si příliš hlavu nelámal. 😅 Postupujme ale chronologicky a snad se do přítomnosti dostaneme dříve, než vás čtení tohoto textu přestane bavit. Narodil jsem se na Mělníku a žiji zde (na různých místech) bez přestávky celých 31 let. Absolvoval jsem mělnické gymnázium, a protože jsem si v 18 letech ještě nedokázal vybrat své další směřování, maturoval jsem hned ze 3 jazyků (angličtina, francouzština a čeština) a z matematiky. Anglicky se díky bohu stále velmi dobře domluvím a používám ji na denní bázi, francouzštinu ale bohužel (paní profesorka Rothová promine) aktivně používat nedokážu. 😐

Po absolvování gymnázia jsem nastoupil na Fakultu stavební ČVUT v Praze, kde jsem po velkém úsilí a celkem malém užitku po 5 a půl letech studia získal titul Inženýr životního prostředí. Převzetí červeného diplomu byl také poslední okamžik, kdy jsem měl se stavebnictvím cokoli společného. V průběhu vysokoškolského studia ale pomaličku začala startovat další etapa mého života, která se nakonec ukázala jako ta stěžejní.

Flashback: S fotbalem jsem začal v roce 2001 v Hoříně. Já jsem v té době vlastně ani nevěděl, že se dá fotbal za nějaký tým hrát. Chodil jsem si kopat do parku s tátou a později s kámoši ze školy a ze sídliště a doma jsem měl obrázkovou knížku MS 1998 ve Francii, kterou jsem znal nazpaměť. Ale když se mě spolužák zeptal, zda nechci jít hrát za opravdický tým, byl jsem trochu v šoku. Nicméně, právě tím začalo mé nejúspěšnější fotbalové období. :) V Hoříně byla kategorie "přípravka", kde hrály děti od narození do 11 let. Já jsem v 7 letech patřil k nejmladším, i tak jsem ale, vytrénován zápasy proti tátovi, patřil k nejlepším a dával hodně gólů. Bohužel si ale musíme přiznat, že čím déle jsem fotbal hrál, tím jsem na tom byl v porovnání s vrstevníky hůře a hůře. Jeden z důkazů, že spontánní pohyb nemůže být plně nahrazen sportovním tréninkem. Navíc, hned v roce 2002 přišla povodeň, která na několik let veškeré aktivity AFK Hořín utnula, a tak jsem se velmi brzy nuceně stěhoval na Pšovku. To bylo pro mě velice výhodné, jelikož jsme bydleli na Podolí a já byl na hřišti asi za 4 minuty chůze. Moje fotbalová úroveň nicméně více a více upadala a já jsem také (ještě více než se svým dřeváctvím) bojoval s velkým strachem z chyby. Že bych na zápasy chodil s radostí, se snad až do konce starších žáků rozhodně říct nedalo. Postupně jsem se z útočných pozic propracoval až na pozici stopera, kde jsem strávil prakticky celý dorost, ve kterém náš tým pendloval mezi I. A třídou a Krajským přeborem. Poslední dva roky dokonce s kapitánskou páskou, protože jsem byl považován za poměrně zodpovědného hráče... no minimálně jsem chodil na tréninky a zápasy a dokázal jsem držet si svou pozici v obraně. Stačilo opravdu málo. 😅 Po konci v dorostu jsem půl roku (ne příliš úspěšně) hrál I. B třídu za A-tým, než jsem se rozhodl přerušit "kariéru" - vůbec mě nebavilo být součástí fotbalové džungle a mnoha zjevně ovlivněných zápasů. A to už se dostáváme k okamžiku, kdy jsem začal trénovat děti.

Jsme v květnu 2013, já dokončuji první ročník vysokoškolského studia a zároveň začínám postupně přebírat tým U15 FK Pšovka Mělník. Do sezóny 2013/14 již vstupujeme jako silný trenérský tým s mým spolužákem a extrémně zapáleným sportovcem Dominikem Šonským (mimochodem, Šony aktuálně trénuje mládež v FK Jablonec). Snažíme se, aby kluky fotbal bavil a aby se také zlepšovali v dovednostech s míčem, což se nám zdálo, že měli do té doby zakázané. 🤦‍♂️ Udělali jsme si v Ústí nad Labem trenérskou licenci C, vyjeli na soustředění, umístili jsme se v první polovině tabulky, založili webové stránky týmu a byli jsme se svou první sezónou spokojeni, ačkoli jsme se potýkali s nedostatkem i velkou nevyrovnaností hráčů. I tak ale na první sezónu a kluky ročníků narození 1999 a 2000 moc rád vzpomínám! U týmu U15 jsem pak vydržel i pro sezónu 2014/15, zatímco Šony zamířil trénovat do svých mateřských Neratovic. Lákání Neratovic jsem vyslyšel o sezónu později i já, a tak jsme silné trenérské duo opět spojili a v sezóně 2015/16 jsme společně vedli tým FK Neratovice-Byškovice U15 v Krajském přeboru. A to byl konec první trenérské etapy a v sezóně 2016/17 to začalo být zajímavé. 😊

Rozhodl jsem se totiž pro netradiční dvojboj - rozjezd miniškoliček ve dvou klubech zároveň. V Neratovicích jsme založili miniškoličku pro děti ročníku narození 2011 (kategorie U6), na Pšovce jsme si navíc přibrali i ročník 2010 (U7), který v té době v klubu úplně chyběl. Jsem moc rád, že neratovičtí kluci ročníku 2011 pod vedením Vaška Žežulky aktuálně v kategorii U13 absolutně zválcovali konkurenci v divizní soutěži (ačkoli se tým velmi obměnil a borců, kteří začínali s námi v miniškoličce, tam zbylo pouze 7). Pšovečtí kluci ročníku 2010, kteří od malička prohrávali vše, co šlo, nyní dokázali postoupit do Krajského přeboru a jako koncový ročník U15 budou v letošní sezóně bojovat o setrvání v osutěži. Tímto náročným způsobem jsem fungoval 2 sezóny, než jsem se pro sezónu 2018/19 rozhodl naplno vrátit do FK Pšovka Mělník...

...a tím vlastně začala poslední a nejdelší etapa mé trenérské kariéry, která trvala celých 6 roků. Kromě trénování jsem se v roce 2018 rovnou stal také šéftrenérem mládeže a udělal jsem také další krok ve svém trenérském vzdělávání - absolvoval jsem kurz licence UEFA B a zároveň Coerver 2. Takto vybaven jsem se na Pšovce snažil o postupnou kultivaci prostředí, zavedení metodiky, nábor a vzdělávání trenérů, sladění tréninkových plánů, jednotnou vizuální prezentaci, kvalitní nábory, partnerství s FK Mladá Boleslav... těch úkonů, které úplně nesouvisí s prací na hřišti, bylo opravdu hodně a jsem hrozně rád, že lze objektivně (?) prohlásit, že všechny tyto aktivity vedly k cíli. FK Pšovka je teď, v roce 2024, na vrcholu sil: Spousta dětí, spousta trenérů, jednotné klubové oblečení, sportovní úspěchy zejména v kategoriích přípravek, výchova hráčů odcházejících do TOP soutěží (SK Slavia Praha, FK Mladá Boleslav, SK Roudnice nad Labem, FK Neratovice-Byškovice). Já jsem spokojen a Pšovce přeju, ať na této vlně vydrží se nejdéle, nejlépe navždy.. 🫡

Z osobního hlediska jsem během posledního období také zaznamenal mnoho pokroků. Vystudoval jsem UEFA A licenci a také akreditovaný kurz Kondiční trenér dětí a mládeže v 3D Fitness Academy. Absolvoval jsem také nesmírně inspirativní stáž v Athletic Bilbao, několik kurzů v centru cirkusové pedagogiky Cirqueon a také seminář Institutu moderní výživy. I pracovně jsem se od kancelářské práce přesunul k práci s dětmi a to v rámci hned několika pracovních úvazků:

• Rytmik kroužky - ředitel okresní pobočky a zároveň lektor sportovních kroužků
• Trenéři ve škole - trenér na hodinách tělesné výchovy pro žáky 1. třídy
• GJP Mělník - učitel středoškolské matematiky

Jak vidíte, projektů je hodně a já aktuálně cítím, že je potřeba začít jeden nový. 😊 A jsme v současnosti...